Trenéři:
Luboš Kocián
trenér (drezura, westernové ježdění, obsedání hříbat)
Luba si toho s koňmi vyzkoušel opravdu hodně. Práci v lese, jízdu v bryčče, saních. Jeden rok se dokonce několikrát účatnil býčího rodea! Nějakou dobu dobýval westernová kolbiště a vozil si domů stužky z rychlostních soutěží. Před šesti lety si splnil svůj sen, přestěhoval se s koňmi daleko od všech hlavních cest a založil Ranč na konci světa. Nyní si svou stálou hladinu adrenalinu udržuje díky obsedání koní. Je to sice krapet nebezpečné, ale ten pocit, když mu mladý kůň věří a dovolí, aby se posadil do sedla, je nepopsatelný. Dále rád Luba učí koně různým kouskům, jako třeba lehnout si, posadit se. A jako správný kovboj umí taky pár triků s lasem a bičem. V pracovním životě je Luba šikovný živnostník zemědělec, který zvládá býky, telátka, obhospodařuje traktorem půdu nejen sobě, ale i dalším a těží dřevo s tažnými koňmi v lese!
"S radostí se s vámi o své zkušenosti podělím."
Alenka Fajkusová
trenér (drezura, parkur)
„Po tom, co jsem se ještě na základní škole dostala ke koním do parkurové stáje, bylo rozhodnuto, jakým směrem se bude ubírat má jezdecká kariéra. V roce 2000 jsem složila zkoušku základního výcviku jezdce a začala se účastnit oficiálních jezdeckých závodů (od stupně ZM až po S). Na jízdárně jsme pořádali letní tábory s koňmi a já jsem měla (společně s několika kamarády) na starosti jezdecký výcvik. Proto jsem začala uvažovat také o licenci cvičitele a v roce 2004 jsem své plány zrealizovala. Díky Lubovi, se kterým jsem se seznámila ještě týž rok, jsem „přičuchla“ i k westernovému stylu ježdění a i když nejsem ten správný akční rychlý jezdec, občas si pro radost nějaké ty westernové závody zajedu. Co mě ovšem nyní baví nejvíce, je práce s mladými koňmi. A o tu u nás na ranči v posledních letech není nouze 
."
"Na náš tábor se už moc těším. Každému z vás ráda poradím, jak to udělat, aby byl pohled na svět z koňského hřbetu opravdu ten nejkrásnější 
“.
V pracovním životě je Alenka zubní lékařkou a proto bude jedna ze zdravotníku tábora. Takže, když někoho bude bolet zub, není problém...
René Zemánek
trenér (drezura, parkur)
Ke koním jsem se dostal skrz strýčky z maminčiny strany a to už ve čtyřech letech, kdy mě poprvé posadili na koně 
O opravdovém ježdění se v mém životě dá mluvit od druhé třídy základní školy. Bylo mi osm let a už jsem si koně sedlal a uzdil sám a u koní jsem trávil tolik času, kolik se jen dalo. Uběhlo několik let a s přechodem na druhý stupeň mě osud zavál do jezdeckého oddílu TJ Slovan ve Frenštátě. Zde jsem strávil pět let pod vedením pana Fijalky, kterému vděčím za spoustu znalostí.
Ve Frenštátském oddíle jsem získal svou první stuhu a zjistil, že mě závodění na koni velice baví. Když mi bylo osmnáct, dostal jsem od rodičů prvního koně
, jmenoval se Norton. A jak jsem se stal trenérem? Nedaleko mého bydliště se páslo malé stádečko koní, které mě přitahovalo. O koníky se starala dvě děvčata, která jsem na jejich požádání začal učit jezdit. A učení mě tak chytlo, že jsem si složil zkoušky cvičitele a mohu oficiálně cvičit jezdce v jízdě na koni. Mám velikou radost, když se ježdění na koni stává zábavou a dělá všem, co se k tomuto koníčku dostanou, nezměrnou radost.
V pracovním životě Renek působí jako ekonom
ve firmě, má rád čísla, tabulky a reporty
.
Renkovo motto:
"Koně jsou nádherná a zvláštní stvoření. Věřím, že vám tábor ukáže, co v nich je."
Organizátoři a vedoucí:
Eva a Petr Kubenkovi
Petr - vedoucí tábora,
Eva - jeho pravá ruka, spoluorganizátor, zdravotník
"Ke koním jako obdivovatele nás přitáhly naše dcery, které jsou náruživé milovnice těchto ladných čtyřnohých zvířat. Máme-li však povědět něco o sobě, začneme tím, že jsme oba milovníci hor, turistiky, pso-milci - máme velkého hafana Rastíka, zcestovali jsme kus světa, stěhovali se po různých místech, žili jsme rok v Bukurešti s dcerkami a oba jsme působili jako instruktoři různých dětských zájmových skupin a jako trenéři ve sportu. Dnes se věnujeme hlavně svým dcerkám, našemu psovi, kočičce a koním. Přesto si čas od času neodpustíme pro skupinku dětí (spolužáci dcer) zorganizovat bojovku v horách, výšlapy a stezky odvahy.
Petr se začal věnovat westernovému ježdění na svém koníkovi Aramonovi.
V pracovním životě Petr působí v manažerských funkcích jako ředitel a jednatel společnosti, je výborný organizátor se zápalem pro věc a tak má funkci vedoucího tábora. Jeho motto pro tento tábor: "Všechno musí klapat tip ťop!"
Eva pracovala v akutní medicíně několik let (resuscitační péče, anestézie, záchranná služba), pak působila jako vyučující na zdravotnických školách. Proto spolu s Alenkou budou dělat zdravotníky tábora.
Dnes se Eva věnuje apartmánům a působí jako trenér dynamických stylů jógy a je studentem tradiční čínské medicíny.
Její motto: "Věřím, že kdo pomáhá dětem milovat zvířata, pomáhá přetvářet v budoucnu svět ještě k lepšímu."
Instruktorky:
Veronika Kubenková
Verunce je 14 let a věnuje se parkurovému ježdění se svou 11-letou kobylkou Orielkou. Verunku čekají v tomto roce jezdecké přehlídky, westernové show, veřejné tréninky a licenční zkouška. Se svou kobylkou tráví každý den a tak jsou jedno tělo, jedna duše. Verunka bude dětem na táboře pomáhat ve všem, co budou potřebovat okolo koní.
Ve školním životě je studentkou tercie na anglickém osmi-letém gymnáziu.
Její motto pro tento tábor: "Až poznáte toto přenádherné zvíře, změní vám to život nadosmrti. Pochopíte, že příroda je nejkrásnější z koňského hřbetu!"
Natálka Kubenková
Natálce je také 14, neboť jsou s Verunkou dvojčátka. Natálka se také věnuje parkurovému ježdění se svým původně profesionálním skokanem 15-letým Roxettem. Roxett je velký majestátní valach, který byl až do svých 10 let hřebcem! Natálka, a tak stejně Verunka, se začíná zajímat o westernové ježdění a miluje vyjížďky do přírody na hřbetě svého miláčka. Natálka také tráví s Roxettkem každý den a dává mu denně léky na posílení kopyt. Pro tento rok Natálku taktéž čeká velký program od veřejných tréninků, učinkování na western show až po licenční zkoušku. Natálka se těší, že může dětem během tábora pomoci v čemkoliv, co zná a dovede. Zejména s Roxym.
Ve školním životě je Natálka studentkou tercie na anglickém 8-letém gymnáziu.
Její motto pro tento tábor zní: "Pro mne je kůň nejkrásnější stvoření na světě a neumím si bez něj představit den! Moc si přeji, aby všechny děti, které k nám přijedou, měli koně taky tak rády a ochraňovaly je co nejvíce. Když nás bude více, dosáhneme toho, že stařší koně a koně vyřazené ze závodů nebudou utráceny předčasně a nebudou pak v salámu!"
Ten, který se musí všeho zúčastnit:
Rasty Kubenka
Ano, je to náš Rastík. Ten, když se jede na koně, prostě musí taky. Vždyť pokaždé vyběhne ze zahrady ke kufru auta a neoblomně čeká. A ani piškoty nepomohou. Přece se nenechá napálit.
POZOR RASTY UŽ VYROSTL!
Motto Rastíka pro tento tábor: " Nejdůležitější části dne jsou: snídaně, svačina, oběd, svačina a večeře. A ještě kostiška a nějaký ten koblížek (kobylák).
"
A tito se musí také všeho zúčastnit:
koza Mathilda Topík (naše nejmenší hříbátko)
Hafánek Max, který neúnavně nosí klacky k házení 